HOCHTIEF

Jak šlo vejce do divadla

Zářijové otevření Nového divadla v Plzni se blíží mílovými kroky a jedním z posledních pomyslných milníků při jeho realizaci se stalo osazení plastiky připomínající oblázek do prostranství mezi provozní a divadelní budovou. „Vajíčko“, jak plastice přezdívají její tvůrci z řad stavbařů a betonářů společnosti HOCHTIEF CZ, muselo urazit dlouhou cestou, než mohlo vizuálně doplnit unikátní červené pohledové betony a bílou fasádu evokující svojí podobou divadelní oponu. A je nutno dodat, že se mu zpočátku na výlet tak trochu nechtělo.

Ačkoli to označení oblázek či vajíčko může navozovat, není to žádný střízlík. Tři metry vysoký a téměř čtyři a půl metru dlouhý cvalík totiž váží přesně šestnáct tun a jeho skořepina má tloušťku 180 mm. Výroby se zhostili odborníci z výrobny prefabrikátů HOCHTIEF CZ v Plané nad Lužnicí. Měla to být snadná „betonařina“. Stačilo připravit formu, nanést prostředek pro snadnější vyjmutí odlitku, uložit armovací koš a vnitřní jádro formy a pak už jen betonovat. I zde však platilo jedno významné „ale“...

„Vzhledem k velkému důrazu na přesnost výroby obou částí prefabrikovaného dílu byla pro výrobu  zvolena tuhá ocelová forma, ve které byly vyrobeny obě poloviny vejce. Především bylo důležité, aby obě tyto osmitunové poloviny měly shodné rozměry v dosedací ploše,“ popsal přípravu mistr výroby Jiří Boháč.

Formu tvořil tuhý ocelový rám, který byl přes tlumiče kotven do základů ve výrobní hale prefabrikátů. Plocha, v níž se plastika vytvářela, byla tvořena žebry, mezi které byly navařeny pásy plechu. Celý prostor byl následně opatřen vrstvou kytu, přebroušen a nalakován lakem zaručujícím vytvoření shodného povrchu betonu. Aby se zajistil jeho jednolitý a hladký povrch, musela být forma navíc osazena čtyřmi vysokofrekvenčními vibrátory, které umožňovaly rovnoměrné zhutnění betonu ve formě. Po samotném odlití čekala na betonáře další velká výzva.

„Největší komplikace nastaly při vyjmutí železobetonového odlitku z formy. Druhou polovinu vejce se nám podařilo vyjmout z formy až po takřka celodenním úsilí. Vyjmutí z formy komplikoval především tvar formy v místě budoucího osazení plastiky na podstavec a velká kontaktní plocha betonového vejce s plochou formy.  Vypadalo to, jako kdyby se vajíčku od nás ani nechtělo. Nakonec jsme museli ocelovou formu částečně rozřezat,“ dodal Jiří Boháč. 

Po otočení horní poloviny vejce do jeho budoucí polohy už nic nebránilo tomu, aby se na podvalníku s těžkým jeřábem vydalo na téměř 130 km dlouhý výlet do Nového divadla v Plzni. Montáž obou částí vejce na předem připravený podstavec probíhala v  určeném čase, v noci z pátku 18. 7. na sobotu 19. 7. 2014. Montážní práce byly zahájeny o půlnoci a po třetí hodině ranní mohl vedoucí montáže oznámit úspěšné splnění úkolu.

„Výroba vejce byla s ohledem na proměnlivý tvar a přesnost rozměrů ve styčné spáře obou polovin ojedinělá, a to především požadavkem na vytvoření přesné formy.  Při výrobě a montáži vejce se pak uplatnila odbornost jednotlivých členů pracovního týmu a zároveň se všichni obohatili o další cenné zkušenosti,“ shrnul na závěr vedoucí celého projektu výstavby Nového divadla Ing. Libor Müller.

Vajíčko pak ještě pár dnů zůstalo ukryto před zraky Plzeňanů pod geotextilií. Stavbaři jej kropili vodou, aby mohl beton dozrát a jeho povrch nepopraskal. Po opatření ochranným nátěrem již nic nebránilo jeho odkrytí. Od středy 23. července 2014 je vajíčko, nebo chceme-li oblázek, součástí unikátního architektonického řešení Nového divadla a doplňuje tak jeho prostorově členité pojetí.